Čtvrtek 13. října roku 1870 byl v Brně obyčejný, typicky podzimní, pošmourný den. Opat augustiniánského kláštera na Starém Brně (dnešní Mendlovo náměstí – pozn. redakce) Johann Gregor Mendel si plnil svoje každodenní povinnosti. Po obědě se věnoval sestavováním zprávy pro Přírodovědecký spolek v Brně, ve kterém už rok působil jako viceprezident. Když vyhlédl z okna bytu v klášterní prelatuře, znepokojilo ho zvláštní, náhle vzniklé šero. Slavný genetik, meteorolog a všestranně vzdělaný Mendel o tom následně napsal: „Několik minut před druhou hodinou se vzduch náhle tak ztemnil, že zůstalo jen matné pološero. Současně se budova ve všech částech prudce otřásla a začala se chvět, že dveře zavřené na kliku se otevíraly, těžké kusy nábytku se posunovaly a místy padala omítka ze stropů a zdí. K tomu se družil zcela nepopsatelný hluk, skutečně pekelná symfonie provázená řinkotem okenních tabulí, rachotem střešních tašek, které byly roztříštěnými okny vrženy až na protější zdi místnosti. Jakmile se prach trochu usadil, pohled z okna mi brzo pomohl odkrýt nepřítele; byla to větrná smršť takového tvaru, jak jsem ji znal z obrázků a popisů."